Příznivcům spolku CATICO (Píseckých koček), všem kočkomilným lidičkám: Na vědomost se dává, že vyhlašujeme STOP STAV.
Nástup jara byl hodně náročný. Kromě depozitních kočiček jsem se ve velkém vrhla na kastrování plašanek a toulavek. Kdo mě požádal, tomu jsem chtěla pomoct. Od začátku roku jsem stihla ulovit, nechat vykastrovat a vypustit 42 kočiček. Věděla jsem, proč chvátám.
V průběhu března jsem měla plánovanou operaci, po které dosud ležím a ještě polehávat budu a hlavně, ještě dlouho nebudu tahat 10kg pytle k krmivem, pískem, sklopce a jiné těžké věci, což k provozu útulku denně patří.
Dnes je to přesně 14dní, co mi pomáhají s kočičkami na dvou místech dvě skupiny lidí. Chtěla bych z celého srdce poděkovat Petře, Dominikovi, Janě, Jirkovi, Báře, Andy, Dáše, Jarce, Petrovi a na druhé straně Mirce, Šárce, Ilče, Věře. Já jsem na telefonu a modlím se, aby všechno fungovalo. V Písku bylo nutné doléčit a posupně dovypouštět kočky po kastracích, několik návštěv veteriny, úklidy mnoha klecí, denní úklidy, kapání očí, mazání bříška, vydávní několika kočiček do adopcí. V tento okamžik se depozitum zásadně vyprázdnilo.
Celkem však ve 4 depozitech máme 27 koček, vesměs neudatelných. Starších deseti let, ledviňáků, dietářů a plašanů. Zbývá nám už jen několik mladých koček adopceschopných, jsou však plašší, tudíž je každý nechce. Protože u nás váznou dlouhé měsíce, rádi bychom je vydali po dvou. A Chýnovské kočky, ty hoří nejvíc.Rukama mi prošlo za více než 10 let 1.000 (tisíc) koček, tak myslím, že je to dobré skóre, i ten počet koček, které zůstanou možná navždy a které musíme také zajistit.
PROTO VYHLAŠUJI STOP STAV:
– Musím se vyléčit
– Kočkám bez domova jsem obětovala svou práci, všechen volný čas, čas pro rodinu. Tudíž nyní nemám ani nemocenskou ani žádnou placenou dovolenou. Nestěžuji si, bylo to dobrovolné rozhodnutí, ovšem už to takhle nejde. Musím myslet do budoucna „na důchod“ a také mít větší ohled na svou rodinu i na svoje zdraví.
– Mám ohromné množství restů – nový web, různé kauzy.- Stále mě neopustila snaha a naděje, hledat cestu ke změně legislativy pro dobro koček, – Urgentně musíme najít domov 4 kočkách z Chýnova, které potřebují nutně !!! nové domovy, kde by na ně někdo měl čas a věnoval se jim. Čekají denně v jedné místnosti, není mi z toho příjemně.
– SPOLEK JE FINANČNĚ NA TOTÁLNÍM DNĚ. Bez peněz nezaopatřím oněch 27 koček, které máme a několik desítek venkovek, kterým vozím žrádlo. Potom uvidím, co zbude, abych mohla pomoct dalším kočkám. Zatím máme několik otevřených veterinárních faktur a už teď je jasné, že v březnu budeme na 0,-. Na nájem a energie už tento měsíc nezbude…
Pokud chcete podpořit, ideálně trvale, třeba jen kapkou, přikládám číslo účtu 2801357586/2010. Myslím, že skupina lidí, kteří mi pomáhali v Písku potvrdí, že zajistit depozitum, pro ně nebyla sranda. A to jsou samí milovníci koček a situaci znali. A já to, co dělali (ještě dělají) všichni tito pomocníci, běžně dělám sama a ještě k tomu odchyty, převozy desítky kilometrů, web, shánění peněz, adopce, neustálé dohadování s úřady atd.
Teď, když mi nezbývá než ležet v posteli, odpočívat a přemýšlet, si říkám, že na jednoho je to prostě moc.Než jsem nastoupila do nemocnice, tak jsem několik týdnů před tím jezdila kvůli kočičkám na obou místech, denně trasu České Budějovice – Písek a zpět, plus různé zastávky na krmných místech nebo na místech odchytů. Už jsem jezdila i s károu (kterou jsem si kvůli kočkám koupila), abych na ní tahala sklopce, klece, krmení. Do nemocnice jsem nastoupila prakticky zcela vyčerpaná, protože do poslední chvíle jsem se snažila pro ostatní všechno připravit a to jsem měla ještě výčitky svědomí, kolik jim nechávám práce.
STOP. Zůstaňte nám prosím věrní v podpoře i pochopení. Velké díky vám, jmenovaným, díky kterým já můžu v klidu marodit.
Milé kočičky, doufám, že se najdou i jiní lidé, kteří vám dokáží pomoct. Já vím, je vás moc a lidí k opravdové pomoci – málo.
